Jan Šplíchal patří mezi nejvýznamnější tvůrce proudu české imaginativní fotografie. Ke své práci používá jediný výrazový prostředek - fotomontáž. Je to ovšem řada technik (sendvič, pozitivní víceexpozice, zmnožování, zrcadlení, rotační posuv atd.), jimiž vzniká definitivní obraz až v temné komoře podle volné fantazie autora. Svoje skladebné fotomontáže řadí tématicky, stylově i časově do větších cyklů bez konkrétního označení jednotlivých obrazů. Maximálně využívá členitosti, nálad a atmosfér použitých negativů k dosažení silného psychologického účinu výsledné fotografie. Dokonalým zvládnutím těchto technických prostředků dociluje umocnění s nezaměnitelnou duchovní povahou fotografických obrazů…

     Nekopíruje přírodu, ale sám podle své vůle a představy vytváří z reálných fragmentů, zachycených fotoaparátem, nereálné krajiny, města, výjevy. Je to malířské pojetí obrazu, jež projeví svůj plný účinek lépe na velkém formátu originálu, než na malé kopii. Nejde mu také o fotografii, nýbrž o sdělení svého vyznání a filozofického kréda, že člověk je jen stvořením božím a zrnkem vesmíru… Šplíchalovy fotografie jsou zamyšlené, melancholické, těžké, kajícné, ale jen takové mohou nést a unést své poslání…
Strom

FOTOGRAFICKÉ CYKLY: